Zdroj: https://www.uhliste.cz/zahranicni-toulani/kaliningrad • Vydáno: 5.1.2009 22:18 • Autor: Tomas
V listopadu roku 2008 jsem měl možnost navštívit Kaliningradskou oblast, konkrétně samotný Kaliningrad a u Baltského moře městečko Svetlogorsk. Celá tato oblast je velmi zajímavá, na každém kroku je možné vidět spoustu kontrastů.
Zážitky z cesty:
Po příletu na letiště, ale hlavně po zdárném odbavení (ruská celnice stále chtěla nějakou kartičku a já nevěděl co chce) jsme se vydali hledat auto, které na nás mělo čekat. K našemu překvapení auto nikde. Po chvíli se objevil nějaký človíček s cedulkou a my šli za ním na parkoviště. Tady jsem měl opravdu strach, na parkovišti tma jak v řiti, v kapce 1 500 euro (to je cca 52 500 rublů, průměrný plat dělníka ve fabrice je 6 000 až 7 000 rublů, takže docela balík) a ten člověk nás vede někam a my nevíme kam. Nakonec to dobře dopadlo, auto bylo skutečně naše a odvezlo nás do hotelu.
Podařilo se nám vyšetřit několik hodin za bílého dne a my vyrazili na prohlídku města a k vidění toho bylo hodně moc. Hned prvním zážitkem byla návštěva zdejšího největšího trhu. Zde je k dostání snad úplně všechno: čerstvé ryby i s tradiční vůní, výrobky z jantaru (v Kalingradské oblasti se těží 90% světového jantaru, ovoce a zelenina, alkohol, cigarety, oblečení atd.. Venku z boční ulice je pravý nefalšovaný blešák se spoustou všelijakého harampádí.
Dále jsme pokračovali na Ploščaď Pabědy (Vítězné náměstí), zde je nádherná pravoslavná Katedrála Krista Spasitele. Katedrála je pěkná nejen z venku, ale především uvnitř.
Po prohlídce tohoto božího stánku jsme se vydali napříč náměstím k velkolepé soše "Matička Rus".
Poté jsme se šli podívat na staré obranné pevnosti, ty jsou rozmístěny kolem celého města. My jsme si vybrali malé pevnosti u Jižního nádraží. Cesta vedla po prospektu Lenina, kde je velká socha V. I. Lenina a u ní spousta květin.
Na Jižním nádraží jsme si prohlédli historické parní lokomotivy a už jsme se blížili k malým pevnostem.
Technický stav pevností mě nemile překvapil, jsou neudržované a již téměř rozpadlé. Některé se, ale přeci jenom podařilo zachránit např.Friedland gates na prospektu Kalinina - uvnitř je výstava jak vypadal starý Königsberg.
Dále naše cesta pokračovala do starého přístavu. Z něj toho již také moc nezbylo, pouhé tři budovy a maják. Hned vedle opravených a krásných zbytků starého města se nachází Kalingradská katedrála, která pochází patrně z první poloviny 14. století.
Odtud to byl již jen malý kousek do přístavu, kde jsou zakotvené lodě a dokonce i ponorka, které si lze po zaplacení vstupného prohlédnout. Samozřejmě jsme si tuto příležitost nenechali ujít a zakoupili jsme si vstupenky na všechna plavidla.
Bezesporu největším zážitkem byla prohlídka ponorky. Dokonce jsme se zde mohli vyfotit v kapitánské uniformě přímo u torpédových sil. Vnitřní prostory ponorky jsou značně stísněné a je až s podivem kolik námořníků tady sloužilo.
Dalším navštíveným plavidlem byla loď Vítěz, která zde zbyla po němcích. Tato loď již byla téměř zničena, ale podařilo se jí opravit a dnes je na její palubě několik tématických výstav např.mořské korály, zajímavé mořské „příšery" v lihu, modely lodí atd. Tato loď má jedno světové prvenství, jako první změřila hloubku Mariánského příkopu v Tichém oceánu.
Další lodí v přístavu byla loď Kosmonaut Viktor Pačajev. Před svým vyřazením to byla záchranná loď. Na palubu tohoto plavidla jsme se bohužel nedostali.
A už se začalo stmívat a my jsme se příjemně unaveni vrátili zpět do hotelu.
Jednoho odpoledne se nám ještě podařilo vyšetřit několik málo minut za světla a tak jsme se vydali na dobrodružnou cestu vlakem do malého městečka Svetlogorsk, které leží na břehu Baltického moře.
Na vlak jsme nastoupili na kaliningradském Severním nádraží. Okamžitě po nástupu jsme začali vlaku říkat „kovboják" - hlavně kvůli plastovým sedačkám. Ve vlaku byl strašný hluk, protože se tou dobou zrovna vracela mládež domů ze škol.
Vlaky v Rusku nejezdí podle času, tak jak jsme zvyklý, ale podle moskevského času (jízdní řády, odjezdy i příjezdy jsou uváděny v moskevském čase). Ta znamená, že člověk musí vědět jaký je časový posun v dané oblasti oproti Moskvě.
Do Svetlogorsku jsme dorazili když už se pomalu, ale jistě začalo stmívat. Naštěstí jsme stačili dojít k Baltickému moři ještě za poměrně dobrého světla a udělat zde několik pěkných fotografií. Když jsem si nasbíral pár kamenů na památku byla už tma.
Pro cestu zpět do Kaliningradu jsme zvolili autobus(vlak jel až za dlouho). Stáli jsme na zastávce (nejsou zde jízdní řády) a čekali zda něco pojede. Nakonec jelo a my byli za hodinku v hotelu.
Kaliningrad i celá oblast jsou moc pěkné a rád se sem vrátím v jinou roční dobu. Na jaře a v létě tady musí být krásně.
Poznatky z cesty:
Většina lidí zde hodně pije a kouří, spíš by se dalo říci, že hulí a žerou. Večer jsou všechna veřejná prostranství zaplněna pijícími lidmi, všude vajgly a prázdné lahve. Není žádnou výjimkou potkat ženu s dítětem, která má v jedné ruce flašku piva a v druhé cigáro.
Je zde velká přezaměstnanost např.: v každém autobuse je řidič a průvodčí, která prodává jízdenky.
Dobře se v této oblasti lze domluvit pouze rusky. S angličtinou je to dost bída.
Ruská kuchyně má zvláštní chuť, když si na ní člověk zvykne začne mu i chutnat.
V uzeninách je na rozdíl od nás maso - skutečné maso.
Něco z historie:
Původně německé město Königsberg. Za druhé světové války bylo město jako důležitý přístav nacistického Německa těžce bombardováno. Po Postupimské konferenci město připadlo spolu se severní částí Východního Pruska Sovětskému svazu. V roce 1946 bylo přejmenováno na Kaliningrad podle sovětského politika Michaila Ivanoviče Kalinina. Coby nejzápadnější výspa Sovětského svazu nabyla Kaliningradská oblast velkého významu v průběhu Studené války. Kaliningrad se stal v 50. letech 20. století sídlem sovětské Baltské flotily. Z důvodu jeho strategického významu byl Kaliningrad uzavřen pro cizince.
Po rozpadu Sovětského svazu se stalo město s Kaliningradskou oblastní enklávou Ruska. Po dlouhých diskuzích zatím nebylo přejmenováno (jako například Leningrad); navrácení původního názvu Königsberg zde má množství příznivců, avšak mýtus znovuzaložení města po válce, spjatý se současným názvem, je především mezi starší generací velmi silný.
